V letadle si všímám před sebou Čecha, který letí také do USA a studuje místní podmínky. Zjišťuji, že letí do Washingtonu a má na přestup opravdu chvilku. Moc mu to nezávidím.
Let probíhá v klidu, neustálé ukazují jak rychle letíme, a v jaké výšce. Letušky a letušáci rozdávají občerstvení. Asi se jednomu líbím, tak mi strčí plnou hrst čokolád (nebo snad vypadám hladově? :-)
Po celkem krátké, bezproblémové cestě do Londýna přistáváme. Strašně dlouho čekáme na vystoupení z letadla. Nakonec lezeme zadním vchodem, takže jsem skoro první na řadě. Překvapilo mě, že normálně vystupujeme po schodech dolů do autobusu. Ale to je Londýn. Jedeme dlouho kolem dokola Terminálu 5, kde nakonec vysedneme a jdeme dloooouhou cestou, vlastně ani nevím kam. Orientuji se jen podle nápisů, jeden had lidí doletěl do Londýna a druhý, ve kterém se šinu taky, jde k přestupovému odbavení. To ještě nevím, co mě čeká. Zase dlouhá řada lidí.
Dostávám se na řadu, přede mnou je opět ten Čech, který letí do W. Paní ho zastavuje, nevím, co se děje. Nechává ho čekat a někam volá. Lituji ho, protože má snad 20 min. na doběhnutí k letadlu a to ho čeká ještě osobní prohlídka. No snad to stihnul :-)
Procházím v pohodě a zase řada na osobní prohlídku, opět vytahuji z nacpané tašky notebook (příště ho fakt musím zabalit jinak :-), opět pípám, takže další omacávání...naštěstí mi nic nenašla ;-)
Terminál 5 je obrovská hala, plná obchodů, restaurací. Ani se nesnažím to tentokrát celé projít. Sedám a pozoruji lidi kolem dokola a ke které gate půjdu. Trvá to strašně dlouho, až nezvykle dlouho, než gate vyhlásí. Nudím se, doufám, že gate nebude někde daleko, např. B, kde se jede někam výtahem, jak jsem si všimla.
Samozřejmě B. Příště si už nebudu nic přát :-) Jdu k výtahu, jedeme dolů do -2. patra a přemýšlím, kde přistaneme. Vylezu a vidím něco jako podzemní metro. Nasedám, jedeme chvilku, vysedám, jedu jezdícíma schodama nahoru a hledám, kde je naše gate. Někde daleko před náma. No se fakt nachodím a najezdím.
Usedám do sedačky a čekám, už by nás měli za chvíli pustit do letadla. Zkouším se připojit na wifi přes telefon, daří se, tak píšu na facebook, že jsem v pohodě doletěla do Londýna a čekám na odlet do LAX. Začínám se trochu obávat, už jsme měli dávno sedět v letadle a nic se neděje. Ani žádné hlášení.
Nakonec se gate otevře a už vím, že letím do Californie. Se zpožděním, ale přece!
Do poslední chvíle jsem byla v napětí, co se všechno po těch událostech stane. Vypadá to, že je mi přáno odletět :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat