Tentokrát se chystáme do LA hned ráno. Anav. jede na lekci harmonia, kterou vyučuje Ind, který píše hudbu i pro Bollywood. Tak se s ní a dětma přibírám, abych jako poznala ještě něco jiného z CA. To ještě netuším, že v podstatě budu 2 hodiny na highway, přijedeme do určité čtvrti LA, do Orange a pojedeme zpátky :-)...a budu muset konverzovat anglicky celou cestu.
Výuka byla docela zajímavá. Je to docela těžké, hlavně když se musí k tomu zpívat a to myslím indický zpěv, který je úplně jiný, než západní. A hlavně, musí prý při tom ještě dýchat :-) Fakt nezávidím. To bych se naučila asi až v příštím životě :-)
Vlastně jsem zapoměla ještě na jeden zážitek z LA a to lunch v nějakém velkém obchoďáku. Je tam spousta obrovských restaurací, takže je docela problém si vybrat, kde se najíme. Anav. se tady potkává se svou kamarádkou. Nakonec vybíráme indickou restauraci. Je fakt, že to mě napadlo jako první, dlouho jsem neměla originál indické jídlo, takže na to se těším a Anav. má radost, že budu jíst :-)
Jdu se projít kolem dokola, ale moc daleko jsem nedošla. Objevila jsem tam wifi, takže se hned pokouším připojit na telefon a volat přes skype domů. Signál je výborný, takže celou dobu trávím kecáním na telefonu a nic jsem z blízkého okolí neviděla. Tak alespoň pár fotek parkoviště před shopping centrem :-) Alespoň nějaké fotky, ne? :-D Jsem fakt turista, fotím, každou blbost.
Zpátky se vydáváme kolem druhé hodiny, cesta je celkem pomalá, protože začínají traffics. Což je prý tady standardní. Jedeme ještě na 2 místa na nákupy, což se zdržuje a všichni začínáme být unavení. Jako první míříme do Starbucks na kafe a čaj.
Hledáme cestu do obchodu, kde bude Anav. kupovat wifi router. Špatně odbočila, takže jsme vyjeli na dálnici a musíme se vracet prvním exitem. Nakonec to najdeme a jdeme nakupovat. Nákup je strááášně dlouhý, protože Anav. si necháva vysvětlovat, který má koupit a potom to ještě konzultuje s M. po telefonu. Nudím se, tak jdu nakonec s D. hrát Wii, což mi moc nejde, ale nakonec to je docela sranda. Skoro se od toho nemůžu odtrhnout.
Konečně odjíždíme úplně vyčerpaní. D. chce jít večer ještě do hospody na jídlo, ale Anav. mi vysvětluje, že asi nepůjdem, protože tam nebude volno. Docela to i vítám, nejraději bych zalezla do postele.
Nakonec se po příjezdu rozhodnou jít i bez rezervace místa. Nadšená teda moc nejsem. Jsem ale ráda, že jsme tam šli. Hospoda je úžasná – jak na divokém západě, plná hospoda lidí a hrající kapela – rock´n´roll a country. Je to super.
Sedáme na židle před podiem a M. jde koupit pití. Prý mám vyzkoušet Margharitu, je to sice s alkoholem, ale zkouším – recept : Tequilla, orange liquer, lime juice, soda, led a na kraji kelímku sůl. Super pití, jsem z toho hned opilá.
Nad čím se ještě pozastavuji je to, že se tady pije ze zavařovaček, myslela jsem, že jenom Číňani pijí čaj ze zavařovaček a najednou to vidím tady :-) Už jsem si to nestihla nafotit.
Zážitek – jdu na záchod a samozřejme nápisy, kterým nerozumím. Naštěstí nějaká ženská vlezla do nějakých dveří, tak jsem tam hned vlezla taky. Dozvídám se, že to je španělsky název pro kobylu a koně. No vtipné. Hospoda je z 40. Let. Super zábava. Ještě jsem stihla nafotit pár fotek venku a jednu vevnitř, potom mi klekla baterka ve foťáku. Říkám M. že tady musíme znovu zajít. Zůstáváme asi do půl deváté a potom jedeme domů. D. je unavený a já jsem docela "šoufl" z toho pití.
Na co myslíte, že se nejvíce těším?! No přece, až mi zapojí wifi!!!
Na co myslíte, že se nejvíce těším?! No přece, až mi zapojí wifi!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat