Morro Bay_pokračování

Ráno jsem se probudila dobře vyspaná a zjistila jsem, že ve spacáku mi nebyla vůbec zima. 

Po snídni jsme šli všichni na pláž, kluci do vody surfovat a my ženské jsme šli na dlouhou procházku směrem ke skále. Klukům se moc nechtělo, ale když jim Maria řekla, že dostanou nějaké sladkosti, tak se toho chytli a začali závodit, kdo se nejrychleji nasouká do neoprenu (wetsuit). Byli srandovní. Chvíli jsme je potom pozorovali, jak se jim daří udržet na prkně.

Procházka byla docela dlouhá, pozitivní na tom bylo, že nám bylo teplo. Cestou jsem sbírala úžasné "mušle", tzv. Sand Dollars. Nikdy jsem to předtím neviděla. Někdy mě příroda udivuje, co všechno je schopna "vymyslet" :-) Nasbírala jsem plnou kapsu "dolarů". 

Fotila jsem i místní ptactvo, které bylo hodně početné a smáli jsme se rackům, kteří čekali až opadne vždycky voda a začli nožičkama hrabat v písku. 

Došli jsme až ke skále, kde bylo docela živo. Parkují tady asi všichni surfování chtiví. Taky jich ve vodě bylo docela hodně. Nechápu, jak se někomu může chtít v té zimě do vody, ale jak mi bylo vysvětleno, tak ten neopren udržuje hodně teplo (což je asi logické, že :-) Chvíli jsme pozorovali veverky, které byly docela nebojácné a přišli nám až k nohám. Jedna byla obzvlášť vydařená, obrovká a tlustá. Tak jsme se smály, že to je jejich King :-)

Po návratu z dlouhé procházky jsme zjistily, že máme všichni docela hlad a kluci nejvíce. Maminy se rozhodly místo vaření, zajet do města na lunch. Zastavili jsme se ještě k nějaké škole, protože kluci si chtěli zajezdit na skateboardu a koloběžkách. Tady jsme je nechaly a jeli nakoupit oběd. Opět místní mexická restaurace, pro změnu Buritos, tzn. zase fazole :-) Tolik fazolí, co jsem tady snědla, jsem nesnědla snad za celý rok. Tady jsem se domluvila, že zůstanu ve městě a později mě A. vyzvedne. Vzala jsem si oběd sebou a vyrazila na obhlídku městečka.

Trochu jsem obešla hlavní ulici s nějakými obchody, ale nebylo tady nic moc zajímavého, proto jsem se vydala zpátky do přístavu. Tady to už bylo mnohem zajímavější, hlavně jejich stavby. Prošla jsem celou hlavní ulicí kolem vody až k nějakému parčíku, kde jsem si dala oběd a pozorovala ve vodě tuleně. Moc se mi nedařilo je vyfotit, protože se vždycky jenom nadechli a zmizli pod vodou. Kousíček se mi ale podařilo zachytit. Pořád byla zima a šílená mlha. 

Na zpáteční cestě jsem našla místní akvárium, tak jsem se tam šla podívat. Byli tam opět tuleni, které jsme mohli nakrmit a další zajímaví tvorové a ryby. Bylo to malinké, takže prohlídka byla celkem rychlá. 

Ještě mě zaujala jedna stavba svou architekturou, šla jsem se na ní znovu podívat a zjistila, že tam je Garden Gallery. Neskutečná podívaná, škoda, že jsem nemohla něco nakoupit a vzít sebou :-( 

Celé městečko jsem nestačila projít, protože mi zavolala A., že jedou do vedlejší vesnice, kde je taky pláž a hlavně sluníčko, jestli chci jet s něma. Kdo by nechtěl, že. V takovém počasí. Akorát jsem si říkala, jak tam budu vypadat taková navlečená, protože jsme se už nezastavovaly v kempu a jely rovnou tam :-) Těšila jsem se, že se konečně vyhřeji na sluníčku. A opravdu, sotva jsme překročily hranici Morro Bay, objevilo se slunce. To fakt nechápu. Dorazily jsme na pláž, vybalili jsme všechno z auta. Kluci šli opět surfovat, ale nebyli moc nadšení, protože tam nebyly pořádné vlny. My jsme se rozplácly na písek a asi jsme všechny na chvíli usly, což nebylo moc dobré, protože jsme zjistily, že jsme si spálily nosy (a to jsme měly ještě sluneční brýle :-) Strávili jsme tam celé odpoledne až do večera, dali jsme si tam jídlo, a jak jinak mexické, sendviče Tacos. Byly výborné, tam už fazole nebyly :-)

Do kempu se nám moc vracet nechtělo, zima a mlha. Naštěstí jsme měli ještě dost dřeva na oheň, tak jsme rychle rozdělali a posedali kolem. Kluci opět ořezávali klacky na Marshmellows, takže máme po večeři opět sladký zákusek. Rozhodli se, že si zahrají takovou hru s kartičkama, na kterých byly různé otázky v tom smylu, jako např. Jaké si myslíte, že máte vlastnosti po rodičích, nebo ukradli jste něco někdy v obchodě apod. Kluci v tomhle byli úplně úžasní, zapojili se plně do hry a na každou otázku opravdu upřímně odpovídali. Tak jsme si povídali dlouho do noci (teda hlavně oni si povídali :-)

Na druhý den nás čekala snídaně - pancakes, balení a zpáteční cesta. Počasí se neumoudřilo a pořád byla zima a mlha. Těšila jsem se zase na slunce v poušti :-) Kempování nakonec bylo skvělé, myslím, že si to všichni užívali. 

Morro Bay - u Pacifiku

Hurá, jedeme kempovat k oceánu. Konečně uvidím něco jiného, než poušť. 

Vydáváme se na dlouhou cestu k Pacifiku, předpokládá doba v autě je pět hodin. Hrůza, ale tady to je asi normální. Jsem spíš takový vetřelec v tomto kempování, protože to je setkání třech mamin a jejich pubertálních synků :-) Chtějí totiž využít známého místa na surfování, a to Morro Bay. Tak jsem zvědavá, co mě čeká...

Cesta se protáhla skoro o dvě hodiny, dostali jsme se v LA do zácpy a po cestě máme nějaké zastávky vč. nákupu a tankování. Hledáme nejlevnější benzín, protože zjišťujeme, že na pobřeží to je mnohem dražší. Jedeme skoro celou dobu kolem pobřeží, takže brzo vidím oceán a užívám si to. Počasí se zhoršilo, jsou mlhy a je docela zima. To jsem ještě netušila, co mě čeká v cílové stanici.

Přijíždíme do Morro Bay a jsem v šoku. Je tady neskutečná mlha a strašná zima. Tak to bude super kemping. Ještě, že jsem si nabalila teplé oblečení. Na první pohled je Morro Bay asi proslavené velkou skálou na pobřeží. Je to velká dominanta, kolem které se rozprostírají pláže a přístav.

Zastavujeme se hned ve městě, protože B. si chce koupit nové "prkno" (nevím, jak se tomu u nás odborně říká :-) Po krátké procházce, kdy jsem obhlídla skálu jedeme na pláž, kde se dá kempovat. Už tam na nás všichni čekají...vybalujeme a jsme u toho strašně zmrzlí, šílená změna. 

Jdu se na chvíli projít na pláž a zjistit, co se tady dá dělat. Zjišťuji, že v podstatě nic :-) Můžu se akorát procházet nebo sedět v kempu a poslouchat tři "ženské", které se po dlouhé době sešly a musí si všechno říct :-D Naštěstí se domlouvám na zítra, že se zajdu podívat do města, tak alespoň nějaká změna.

Vracím se zpátky a dozvídám se, že jediný B. se rozhodl vyzkoušet vlny na surfování. Ani se nedivím, že se nikomu nechce v té zimě do vody.

Pokouší se navlíknout do "wetsuit" a moc mu to nejde, všichni se smějí, že už z toho rychle vyrůstá, jsou všichni tři totiž teenageres. Jdu ještě jednou s ním na pláž, abych se podívala, jak mu to jde. Moc mu to teda nešlo, ale snažil se. 

V kempu se mezitím připravuje večeře - Nachos. Je to velmi jednoduché a jak zjišťuji oblíbené jídlo. Dneska to je takové provizorní servírování, na talíř si sypeme kukuřičné krekry, na to si nabíráme ohřáté fazole, sypeme sýrem a zeleninou - rajče, avokádo, čerstvá kukuřice, cibule. Kdo to chce mi ostré, tak si k tomu může vzít salsu. Původní recept se zapéká v troubě. Mexický vliv se tady fakt nezapře, hlavně jsou všude fazole :-) 

Kluci se už těší na večer, kdy se rozdělá oheň a budou si dělat Marshmellows. Samozřejmě tuším o co jde, ale opékat na klacku jsem to viděla jenom v americkém filmu :-)) Když se to dozvídají, tak jsou nadšení, že budu dělat poprvé Marshmellows, američani, no :-D 

Rozděláváme oheň, teda kluci se toho ujali a všichni to s radostí vítáme. S večerem se ještě více ochlazuje (jak po návratu na internetu zjišťuji, přes den bylo 11 stupňů, vzpomněla jsem si na Čechy, že takové počasí je u nás taky). Shánějí se po nějakých prutech na opékání a u ohně je pečlivě opracovávají, pošťuchují se a dělají si naschály :-)) Docela sranda je pozorovat.

Vše připraveno, Marshsmellows se můžou začít opékat. Na první pokusy se pozorně dívám, abych pochopila smysl (protože mi to připadá nesmyslné :-)) Vysvětlují mi, že cílem je opéct tu "nafouklou cukrovou pěnu" dozlatova a uvnitř to má být tekuté, nevím, jak to lépe popsat. Když se to podaří, a nespadne to do ohně nebo se to úplně neuškvaří, tak se to servíruje jako náplň sendviče, který se skládá z rozpůleného sladkého krekru (speciálně pro tento účel vymyšlený), kostky čokoládu a tohoto opečeného "cukru". 

Nadšeně mi strkají prut do ruky a říkají, abych si to vyzkoušela. A. bere můj foťák a říká, že mě u toho musí vyfotit, abych prý jako měla na to vzpomínky :-D Musím říct, že první pokus teda nic moc. Trochu se mi to připeklo a přišlo mi to docela srandovní, takže když jsem se tomu smála, tak při manipulaci mi polovina upadla do ohně :-)) aspoň, jsem všechny pobavila...

Jinak chuťově to je neskutečně sladké, taková sladká tečka za večeří. Snědla jsem 2 a měla jsem fakt dost (druhý už byl do zlatova upečený :) 

Celý večer sedíme u ohně, ohříváme se a povídáme. Když nám oheň začne uhasínat, tak se jdeme připravit na studenou noc. Kluci budou spát ve stanu a my naštěstí v karavenu, kde je tepleji. Ještě v noci zjišťuji, že tady nejsou sprchy...dva dny bez mytí :-)

Big Morongo Canyon Preserve_2

Konečně jsem si našla chvíli času na další procházku po Morongo Preserve, tentokrát jsem se vydala na 2 delší trasy - West Canyon trail a Yucca Ridge Trail. 

U vchodu ještě fotím fotky hadů, abych věděla, kterého jsem tady minule viděla. Na začátku cesty ještě potkávám na uschlém stromě leguána, který se tváří, že je součástí stromu a ani se nehne, takže ho můžu v klidu vyfotit :-) Po chvíli se mi poštěstí vidět několik králíků a hrabošů, je tady docela živo.

Opět se vydávám na "suchou" cestu, do pouště a do hor, to je West Canyon trail. Jsem tady sama a užívám si zatím sluníčka, protože je brzo ráno. Začínají se objevovat opravdu hory, až se trochu děsím toho, že si tady vykračuji tak sama, protože vůbec nevím, kudy cesta povede a dostávám se  stále dál od mokřin (a civilizace, protože tyto trasy jsou frekventovanější) mezi kopce. Cesta je ale zajímavá, mám výhled jak do údolí na jedné straně, tak po chvíli na mokřiny mezi horama. Zajímavostí je, že po této cestě můžou jezdci na koních. Stopy tady po nich nějaké zůstaly :-) Dívám se za sebe a lekám e, protože vidím osamoceného turistu, tak snad bude v pohodě :-) Sestupuji dolů k mokřinám, trail není moc dlouhý, jak zjišťuji, ale příjemný.

Přecházím plynule nadalší "suchou" trasu - Yucca Ridge Trail a to už začíná být opět horko a přede mnou se objevuje cesta do kopce. Nejraději bych se vydala jinou, stinnou cestou, ale láká mě výhled, který budu mít. Dostávám se na dohled odpočívadlu s lavičkou a už z dálky vidím, že ten kopec stál za to. V dálce zasněžený San Jacinto Peak a přede mnou celé údolí - Morongo Valley. Sedám na lavičku, kochám se pohledem a jsem ráda, že alespoň trochu fouká vítr. Pohled je úžasný.

Vydávám se na další cestu, v podstatě není ničím zajímavá, vede po hřebeni, takže údolí vidím z každého úhlu. Zaujali mě kolibříci, kteří začali kolem mě poletovat. Jednoho odpočívajícího se mi podařilo vyfotit :-) Opět tento trail je krátký, takže po chvíli sestupuji zpátky a napojuji se na Desert Willow Trail, kde jsem potkala hada. 
Dostávám se do stínů obrovských keřů, které tvoří nad hlavou klenbu a stín. Jsem docela ráda, protože dneska je zase jeden z dnů, kdy je opravdu "hic (nebo "hyc"? :-)

Ve stínu, na lavičce nějakou dobu odpočívám a užívám si zpěvu ptáků a jiného cvrkotu. Zjistila jsem, že tady mírně "mrholí", asi voda, která se vypařuje z mokřin se zachycuje na listech stromů a vzniká jakési "mrholení".  To je moje laická domněnka, možná nějaký biolog mi tento proces více objasní. Určitě to je ale a příjemná změna oproti vyprahlé okolní krajině. 


Na zpáteční cestě u vchodu fotím ještě na stropě obrysy ptáků, které se tady dají zahlédnout a zaujaly mě i šlápoty zvířat v betonu, které tady naaranžovali. Vypadá to docela "cool" :-)

Tim moje dnešní procházka končí a vracím se zpátky.

Kvetoucí kaktus

Podařilo se mi nafotit květ kaktusu, který prý vykvete jednou, v noci a potom uvadne. 

LA a Amma´s program

Přijíždíme v neděli do LA a ubytováváme se v hotelu Hilton, blízko letiště, kde bude probíhat program. Docela mě překvapuje, že je tady zima a celkem škaredé počasí. V hotelu se to začíná hemžit lidmi, kteří, stejně jako my, přijeli na program a setkat se zase s Ammou. Vypadá to tady jako v Indii a ne v americkém hotelu :-))

Potkávám hodně známých tváří, lidí, které znám z ášramu. Nejde na ně zapomenout, když jsem vedle nich pobývala půl roku :-) Je to celkem zajímavé je vidět po tak dlouhé době, jak se změnili a vlastně jsme všichni zestárli. Je to už 12 let. Začíná se mi vracet hodně vzpomínek na tu dobu.

Pondělí, program začíná v 11 příchodem Ammy a pujou. Opět se setkávám s Ammou a jsem moc ráda, že ji vidím. Je vlastně pořád stejná. Následuje společná meditace, kterou vede Swamiji. Potom celý den Amma dává darshan a hrají se bhajans. Atmosféra je skvělá, jako vždycky. Celý den zůstávám v hotelu a vůbec nemám myšlenky na to, abych se šla někde ven projít. Takže z LA asi nic moc neuvidím. Jídlo je tady zajištěno, vaří se klasické indické, na které jsem se moc těšila nebo organické (bio).  Hned dneska jdu k Ammě pro darshan...Dnešní program Amma zakončuje zpěvem bhajanu.....nedá se popsat nálada v hale, je to úžasné....

Další den pokračuje v podobném duchu, akorát je rozdělen na ranní a večerní program.  Večerní začíná úvodní řečí swamiho, u kterého Amma dělá vtípky na jeho účet, takže se všichni dobře bavíme. Amma pokračuje svým povídám s překladem swamijiho a poté následuje zpívání bhajans. Musím říct, že jsem si celkem špatně sedla, protože jsem přišla pozdě a už bylo všude plno lidí, ale našla jsem místo u pódia. Moc jsem na Ammu neviděla, tak mi to bylo líto. Jaké bylo mé překvapení, kdy po dozpívání se vydala mým směrem, ke schodům, u kterých jsem seděla....takže jsem jí nakonec velmi dobře viděla :-)) Kupuji si ten večer mikinu na podporu jejich humanitárních akcí (aspoň nějaký malý příspěvek :-):

Amma's Dream

"Everyone in the world should be able to sleep without fear, at least for one night. Everyone should be able to eat to his fill, at least for one day. There should be at least one day when hospitals see no one admitted due to violence. By doing selfless service for at least one day, everyone should help the poor and needy. It is Amma's prayer that at least this small dream be realised." -Mata Amritanandamayi Devi

Amma dává opět darshan do pozdních nočních hodin...ale to už odjíždíme, vracíme se zpátky kolem 3 ráno.

 Z těchto 2 dnů nemám žádné fotky (nemohlo se tam fotit) ani zážitky z LA. Program byl tak nabitý, že jsem neměla ani náladu někam chodit :-) Prostě skvělé 2 dny s Ammachi.......Díky!!

http://www.amritapuri.org/

Dostala se ke mě pozvánka na setkání s jejím brahmačárjou v Praze, pro mě velké překvapení. Že by jednou Amma přijela i do Čech....?!

http://www.ammachi.cz/

Big Morongo Canyon Preserve

Po třech dnech "nicnedělání" a "obyčejného" života vyjíždím hned ráno navštívit tady "za humnama" místní rezervaci. Docela se tam těším, protože jsou tam díky mokřinám zelené stromy, které jsou vidět z cesty :-) Takže mi to trochu připomíná domov...

Dostávám se ke vstupu a nestačím se divit, jaké je tady příjemné klima. Vůbec mi to nepřipomíná poušť. Je fakt, že se tady poslední 2 dny trochu ochladilo, takže je hodně příjemné počasí. Ale musím říct, že rezervace předčila všechna má očekávání :-) 

V kiosku při vstupu si beru všechny možné brožurky a hlavně mapu s trasami, abych si mohla trochu náplánovat, kudy to tady prolezu.

Rozhoduji se projít 3 základní trasy, které jsou poměrné krátké. Na ty delší si tady zajedu příště. 

 

Vyrážím na základní trail, a to Marsh trail. Je to tady hodně zarostlé a je tady spousta zpívajích ptáků. Po cestě jsou odpočívácí lavičky, takže občas sedám, relaxuji a nechávám se ovívat větříkem. Poslouchám zpěv ptáků a šumění listí ve větru....tak to mi fakt chybělo :-) Sama sobě se divím, že jsem se tady odhodlala jít až teď. Je to tady moc pěkné. 

Snažím se zachytit i místní zvířectvo, takže fotím, nějakého ptáčka, zpěváčka, ještěrky a zatím nic dalšího tady ze zvířat nevidím. Docela jsem si přála vidět hada, samozřejmě pěkně z dálky nebo leguány. Tak uvidíme, jestli tady na ně někde natrefím :-)

Přecházím plynule na další trasu, a to Mesquite Trail. Pořád si sama pro sebe říkám, kde se tady ta oáza z ničeho nic vynořila. 

Potkávám pár turistů s dalekohledy na krku. Nedivím se, je tady tolik ptáků, které se dá pozorovat. Možná lituji toho, že taky nemám na krku dalekohled. Ale stejně těm anglickým názvům ptáků nerozumím, tak možná příště. 

Taky mě zaujala mapa s otisky šlápot místních zvířat. Tak snad nějakého nebezpečného tady nepotkám. 

Navazuji na další trail - Desert Willow Trail. Tahle cesta asi už bude méně zarostlá a bez mokřin, ale vypadá to tady taky dost zeleně. A opravdu klima se úplně změnilo. Jako bych byla znovu v poušti. Naštěstí už brzo začínají opět mokřiny, takže nebudu z toho taková vysušená. 

Cestou mě vyrušili nějaké zvířata. Z křočku vybíhá ušatý zajíc. A za další zatáčkou něco zašustilo v křoví. Zastavuji se a zkoumám, co to bylo. Předpokládám, že asi nějaký leguán, ale při podrobném zkoumání jsem překvapená. Na větvi je ovinutý had. Neuvěřitelné, chtěla jsem hada potkat a potkávám. Jdu trochu blíž, abych si ho mohla vyfotit. Bohužel je v šíleném křoví, takže ho nemůžu pořádně vidět, ale blíž už raději nejdu. Kdoví, co může udělat a je docela dost dlouhý. Naštěstí je v klidu, takže si ho fotím a potom pěkně potichu odcházím. Jsem ráda, že jsem mohla vidět hada, když o nich tady tak všichni pořád mluví :-)

Tak schválně, jestli ho na fotce najdete :-) 

Pokračuji dál cestou a dostávám se zptky na Marsh trail. Tady si lehám na lavičku ve stínu, pod stromy a odpočívám. Skvělé místo, neuvěřitelný klid a nádherná příroda. Znovu tady určitě zajdu, už jenom kvůli té pohodě. A hlavně, projít ty delší trasy. Tak snad mi bude počasí přát a nebude horko.

Vracím se zpátky, musím ještě dneska dopsat blog, dát tady všechny fotky. Konečně jsem se s blogem dostala do reálu :-) Zítra odjíždíme do LA na 3 dny. Amma tady bude mít svůj program, tak se s ní po dlouhé době zase potkám...no a možná uvidím něco více z LA....

Desert Hills Premium Outlets

Na druhý den, po návště parku, se vydávám do úplně jiných míst, a to do outletů. Všimla jsem si jich při cestě do LA a zjistila, že to není tak daleko. Na internetu nacházím informace o obchodech a jak se tam dostanu, takže docela jednoduché. Zjistila jsem, že tam je asi 130 obchodů. Což je šílené, projít to všechno :-) Jsem zvědavá, jestli tam bude něco zajímavého za zajímavé ceny. Vytipovávám si obchody, kde mají nějaké akce, abych nemusela lézt do každého.

Cesta tam je poklidná, po cestě se zastavuji fotit větrné elektrárny (fotky jsou už na blogu) a najíždím na highway 10, směr west. Exitem sjíždím k outletům a hledám západní křídlo celého aerálu, kde bych chtěla zaparkovat a začít s obhlídkou. Je tady docela málo lidí, což je dobré. Možná to je tím, že je úterý, kolem poledne. West wing je příjemné tím, že je docela malé a je tady méně obchodů. Nemusím se tolik nachodit. V obchodech mají kupodivu velmi dobré ceny a všude nějaké slevy. Pár věcí nakupuji, ale spíš si dneska dělám přehled, co tam je a co není :-)

Rozhoduji se přejet s autem do vedlejšího east wing. Jsem zaskočená, že to je tak obrovské. Vzala jsem si totiž blbé boty a už začínám mít odřené paty :-) 

 Nicméně jsem zvědavá, takže parkuji a jdu si dát kolečko, kolem shopů. Tady už je docela dost lidí, a zjišťuji, že nejvíce japonců. Výběr je veliký, ceny některých věcí super. Jsem už docela z toho unavená, takže spíš jen tak koukám a tipuji, kde příště zajdu. 

Po pár hodinách sedám do auta a jedu zpátky. Příjemné místo pro nakupování. Celkem je to tady klidné, mezi horama a hlavně blízko :-) Koupěchtivé to určitě uspokojí...

Při vyjíždění přemýšlím, kudy se dostanu na správnou stranu highway. Přijíždím totiž na kruháč, který vůbec nevypadá jak kruháč a vůbec se v tom nevyznám. Samozřejmě odbočím blbě a vyjíždím na highway směr LA, takže musím opět dalším exitem sjet a někde najet do správného směru. Trochu jsem si pojezdila, ale naštěstí sjezd byl blízko. Dostávám se do správného směru a fičím zpátky. 

Cestou fotím z auta ještě větrné elektrárny, protože se nedá nikde zastavit. Jsem ráda, že se vracím. Další zkušenosti za sebou. Takové nakupování může člověka více unavit než lezení po skalách v parku :-D