Konečně jsem si našla chvíli času na další procházku po Morongo Preserve, tentokrát jsem se vydala na 2 delší trasy - West Canyon trail a Yucca Ridge Trail.
U vchodu ještě fotím fotky hadů, abych věděla, kterého jsem tady minule viděla. Na začátku cesty ještě potkávám na uschlém stromě leguána, který se tváří, že je součástí stromu a ani se nehne, takže ho můžu v klidu vyfotit :-) Po chvíli se mi poštěstí vidět několik králíků a hrabošů, je tady docela živo.
Opět se vydávám na "suchou" cestu, do pouště a do hor, to je West Canyon trail. Jsem tady sama a užívám si zatím sluníčka, protože je brzo ráno. Začínají se objevovat opravdu hory, až se trochu děsím toho, že si tady vykračuji tak sama, protože vůbec nevím, kudy cesta povede a dostávám se stále dál od mokřin (a civilizace, protože tyto trasy jsou frekventovanější) mezi kopce. Cesta je ale zajímavá, mám výhled jak do údolí na jedné straně, tak po chvíli na mokřiny mezi horama. Zajímavostí je, že po této cestě můžou jezdci na koních. Stopy tady po nich nějaké zůstaly :-) Dívám se za sebe a lekám e, protože vidím osamoceného turistu, tak snad bude v pohodě :-) Sestupuji dolů k mokřinám, trail není moc dlouhý, jak zjišťuji, ale příjemný.
Přecházím plynule nadalší "suchou" trasu - Yucca Ridge Trail a to už začíná být opět horko a přede mnou se objevuje cesta do kopce. Nejraději bych se vydala jinou, stinnou cestou, ale láká mě výhled, který budu mít. Dostávám se na dohled odpočívadlu s lavičkou a už z dálky vidím, že ten kopec stál za to. V dálce zasněžený San Jacinto Peak a přede mnou celé údolí - Morongo Valley. Sedám na lavičku, kochám se pohledem a jsem ráda, že alespoň trochu fouká vítr. Pohled je úžasný.
Vydávám se na další cestu, v podstatě není ničím zajímavá, vede po hřebeni, takže údolí vidím z každého úhlu. Zaujali mě kolibříci, kteří začali kolem mě poletovat. Jednoho odpočívajícího se mi podařilo vyfotit :-) Opět tento trail je krátký, takže po chvíli sestupuji zpátky a napojuji se na Desert Willow Trail, kde jsem potkala hada.
Dostávám se do stínů obrovských keřů, které tvoří nad hlavou klenbu a stín. Jsem docela ráda, protože dneska je zase jeden z dnů, kdy je opravdu "hic (nebo "hyc"? :-)
Ve stínu, na lavičce nějakou dobu odpočívám a užívám si zpěvu ptáků a jiného cvrkotu. Zjistila jsem, že tady mírně "mrholí", asi voda, která se vypařuje z mokřin se zachycuje na listech stromů a vzniká jakési "mrholení". To je moje laická domněnka, možná nějaký biolog mi tento proces více objasní. Určitě to je ale a příjemná změna oproti vyprahlé okolní krajině.
Na zpáteční cestě u vchodu fotím ještě na stropě obrysy ptáků, které se tady dají zahlédnout a zaujaly mě i šlápoty zvířat v betonu, které tady naaranžovali. Vypadá to docela "cool" :-)
Tim moje dnešní procházka končí a vracím se zpátky.
U vchodu ještě fotím fotky hadů, abych věděla, kterého jsem tady minule viděla. Na začátku cesty ještě potkávám na uschlém stromě leguána, který se tváří, že je součástí stromu a ani se nehne, takže ho můžu v klidu vyfotit :-) Po chvíli se mi poštěstí vidět několik králíků a hrabošů, je tady docela živo.
Opět se vydávám na "suchou" cestu, do pouště a do hor, to je West Canyon trail. Jsem tady sama a užívám si zatím sluníčka, protože je brzo ráno. Začínají se objevovat opravdu hory, až se trochu děsím toho, že si tady vykračuji tak sama, protože vůbec nevím, kudy cesta povede a dostávám se stále dál od mokřin (a civilizace, protože tyto trasy jsou frekventovanější) mezi kopce. Cesta je ale zajímavá, mám výhled jak do údolí na jedné straně, tak po chvíli na mokřiny mezi horama. Zajímavostí je, že po této cestě můžou jezdci na koních. Stopy tady po nich nějaké zůstaly :-) Dívám se za sebe a lekám e, protože vidím osamoceného turistu, tak snad bude v pohodě :-) Sestupuji dolů k mokřinám, trail není moc dlouhý, jak zjišťuji, ale příjemný.
Dostávám se do stínů obrovských keřů, které tvoří nad hlavou klenbu a stín. Jsem docela ráda, protože dneska je zase jeden z dnů, kdy je opravdu "hic (nebo "hyc"? :-)
Na zpáteční cestě u vchodu fotím ještě na stropě obrysy ptáků, které se tady dají zahlédnout a zaujaly mě i šlápoty zvířat v betonu, které tady naaranžovali. Vypadá to docela "cool" :-)
Tim moje dnešní procházka končí a vracím se zpátky.
Někdy se divím,jakou máš odvahu tak sama cestovat,ale asi mkáš být po kom,že? Taťka
OdpovědětVymazat