Tak konečně jedu do parku. Balím se hned ráno, abych tam dorazila ještě za normální venkovní teploty. Je fakt, že se tam tak těším, že jsem si vůbec nenastudovala, co se tam dá dělat, a ani jsem se na to neptala. Takže tam jedu tzv. "na slepo", uvidíme, co mě tam čeká. Jediné co vím je, jak se tam dostat a kterým vstupem tam vjedu :-)
Předpokládám, že tam budu tak půl dne, nejsem si totiž jistá, jak dlouho na sluníčku vydržím. Beru si sebou dostatek vody (i když později zjišťuji, že jsem si měla vzít mnohem více) a nějaké jídlo. Kartu pro vstup jsem dostala, takže můžu ušetřit 15 dolarů. Doufám, že nějaku mapu a informace dostanu při vstupu.
Hážu všechny věci do auta a vyrážím. Zastavuji se ještě ve městě na benzín, abych tam někde neuvízla s prázdnou nádrží. Vůbec netuším, kolik kilometrů se tam dá najezdit. Vjíždím do vesnice Joshua Tree a zpomaluji, abych zaregistrovala ulici, kterou mám odbočit do parku. Jmenuje se příznačně Park Boulevard. Úspěšně na první pokus odbočuji a mířím směrem vzhůru klikatou cestou. Jedu docela dlouho a začínám být nervózní, jestli jsem opravdu dobře zabočila. Až najednou v dálce a na kopci uvidím nějakou budku, takže předpokládám, že to bude vstup do parku. Nemýlím se!
Přijíždím ke stopce a z okýnka na mě vykoukne ranger a ptá se mě na kartu nebo jestli budu platit vstup. Ukazuji mu kartu, chce ještě po mě najaký ID doklad. Sice jsem nepochopila proč, ale dávám mu mezinárodní řidičák. Kukne na to a říká, že o.k. :-) Ptá se mě ještě, jestli potřebuji nějaku mapu. Na to odpovídám, že určitě. Jinak bych asi vůbec nevěděla, co tam mám dělat :-) Hned za branou parkuji a jdu okouknout místní záchody a taky fotím.
Vyrážím směr park. Po chvíli mě zastavuje kolona čtyř aut a zjišťuji, že se cesta opravuje a že je v provozu pouze jeden směr. Skvělé, ty opravy mě neminou ani tady. Čekám, co se bude dít. Za chvíli přijíždí z protisměru servisní vozidlo a my nasedáme do aut a jedeme za ním. Docela dlouho ho následujeme, až začnu být nervózní, protože míjíme spoustu možností k zastavení a focení začátku parku. Po chvíli mi to nedá a zastavuji na prvním možném parkování u cesty. Takhle zastavuji ještě několikrát, dokud nepotkám v protisměru to servisní vozidlo. Vykoukne na mě chlápek a říká, že bych tam neměla parkovat, že jsem měla jet s ním. Domlouvám se s ním, že tedy vyrazím dál, že jsem jenom chtěla fotit. Souhlasí. Po chvíli ke mně couvá a říká, že teď v protisměru jedou trucky, ať chvíli počkám až přejedou a potom mám jet. Jsem ráda, že jsem rozumněla, protože ty náklaďáky bych nechtěla v protisměru potkat a couvat :-)
Jedu tedy a dál. Dostávám se k prvnímu místu, které je uvedené na mapě a pravděpodobně něčím zajímavé - Hidden Valley. Píšou, že se dá tady udělat procházka kolem obrovských kamenů, měl by tady být legendární úkryt zlodějů dobytka. Tak uvidíme. Kde se tady schovávali :-)
Parkuji u obrovských skal, kde se dá lézt. Takže horolezci se tady můžou vyřádit. Vyrážím do terénu, je už docela horko. Jdu jen tak na lehko s foťáčkem, tak snad někde neomdlím vyčerpáním :-) Mezi kameny zkouším své další fotky na samospoušť...musím říct, že to je divný pocit tvářit se normálně do foťáku položeného někde na kameni...a hlavně, najít takový kámen, kde se dá položit. Ještě, že jsem tady skoro sama :-D
Z místa jsem nadšená, dá se tady lézt po kamenech a zjistila jsem, že se tady může i kempovat.
Místa jsou vždy označené a u každého je nádoba na oheň, kde se dá vařit i grilovat. Opodál je vždy nějaká budka se záchodem, ale bohužel bez vody. Což je tady na většině míst stejné. Kempy s vodou jsou na okraji parku při vstupech. Ale romantika to musí být skvělá. Pár stanů tady nacházím při procházení kolem skal.
Docházím na místo, kde to pravděpodobně končí, a je to tady moc pěkné. Uprostřed ostrůvek se zelení, jako kdyby tady někdo bydlel...
Jsem už docela z toho slunka vyčerpaná a samozřejmě bez vody. Příště si beru kamkoli vodu sebou. Ono se to nezdá, ale pálí to hodně. Ale i přesto neodolám a pouštím se nahoru do skal, abych to tam trochu prozkoumala a zalezla si trochu. Nevím, kde mě to vyplivne, při nejhorším se vrátím zpátky stejnou cestou. Fotím opět všechno kolem dokola, takže foťák už je z toho úplně teplý, jsem zvědavá, kdy mi klekne opět baterka :-)
Pouštím se nahoru, kde vidím nějakou cestičku. Prolézám kolem obrovských kamenů a lituji, že jsem si nevzala lepší boty. Mám je samozřejmě v autě, ale kdo to měl tušit, že je zrovna teď budu potřebovat.
Dostávám se až k místu, kde se musím rozhodnout, jestli to slezu nebo ne. Nevypadá to moc bezpečně, ale nakonec to riskuji a lezu přes balvany dolů. Úspěšně jsem doskočila na zem, ale mám šílenou žízeň, takže už nic nevymýšlím a jdu zpátky k autu. Doplnit tekutiny a podívat se do mapy, kde pojedu dál.
Cestou zpátky uvidím na obrovském balvanu-skále skupinu horolezců, tak se je snažím vyfotit. Moc lidí jsem tady ještě nepotkala a navíc mě ani nenapadlo, že tam nahoru někdo poleze :-)
Pokračování příště :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat